Jednou z technik služební a obranné střelby je použití zbraně proti částečně zacloněnému cíli. Tím je míněna situace, kdy je protivník ve svém postavení částečně zakryt nějakou překážkou. Variantou takového cíle může také být protivník překrytý (či schovávající se ) za tzv. nezúčastněnou osobu. Pravdou totiž je, že mnozí uživatelé zbraně (zvláště pak příslušníci speciálních policejních jednotek) se v reálném případě nemusí nevyhnout nejen použití zbraně i v zalidněném prostoru, ale budou také například nuceni eliminovat odhodlaného ozbrojeného pachatele, který zadržuje nevinnou oběť a hrozí jejím zabitím. Není třeba říkat, že z hlediska maximální rizikovosti takového užití zbraně je vždy žádoucí se takové nešťastné střelbě pokud možno vyhnout. Ovšem čas a místo takového střetu si v mnoha případech není možné libovolně určit. Zvolí si je pachatel či terorista. Proto občas některé složky i podobné nestandardní situace zahrnují do své náročné přípravy. Zde je třeba si uvědomit, že zde nejde o nějaký akční sport, ale o nácvik „chirurgického řezu“. Tedy ne bezhlavé palby, bez rozmyslu a jakéhokoliv ohledu na mezi námi stojícího chudáka. To se ale i při pouhém nácviku „pod tlakem“ díky zaujetí svým terčem a projevujících se známek „tunelového vidění“ bohužel snadno stává.
Úkolem střelce je zde tedy především rychle a přitom nanejvýš přesně zasáhnout optimální zónu – tu co dává šanci na okamžité zastavení jakékoliv akce kriminální osoby. Ale má to však svůj háček. U statického cíle, jehož velká část je cloněná tím co rozhodně za žádnou cenu nechceme strefit, je nutné dodržovat několik nezbytných zásad. Snažíme se vést střelbu tak, že náš záměrný bod leží zhruba ve střední ose toho, co ze soupeře právě vidíme. Nenechat se zkrátka „zlákat“ středovou zónou cíle, ležící obvykle na úrovni překrytí osobou. Tam totiž rapidně vzrůstá šance k zásahu toho, co by bylo ve skutečnosti tragédií – tedy nezúčastněného a ohrožovaného člověka. Je tedy rozhodně ve většině případů lepší kompromisně strefit „pouhé“ rameno soupeře, než mířit k jeho anatomickému středu a bezúčelně zasáhnout rukojmí.
Zde, v případě terče ESP č. 8 jde o zpracování populární varianty dvojice - „terč a neterč“, tzn. „rukojmí a ozbrojený pachatel“ Byla zvolena právě tato dost naturalistická situace, kdy má být zadržovaná osoba již co chvíli podřezána nemilosrdným obhroublým kriminálníkem Právě útok bodnořezným předmětem totiž bývá v reálu jedním z nejčastějších ohrožení vůbec. Snahou v tomto případě bylo vytvořit specifický terč, kde by zákonný důvod ke střelbě jasně trval i při pouhé přítomnosti chladné zbraně na scéně. A to i z větší vzdálenosti střelce, který má tuto značně prekérní situaci řešit, neboť tento terč je určen jak pro řešení modelových situací v kontaktní vzdálenosti, tak pro výcvik střelby i na desítky či stovky metrů. Má být univerzální pomůckou pro podobný typ výcviku jak s pistolí, devítimilimetrovým samopalem, útočnou puškou, tak i pro snipery s odstřelovací puškou.
V tomto případě je nutné nejen neodkladně eliminovat útočníka, ale zároveň pak i svou střelbou neohrozit rukojmího – k tomu zde slouží jasná dělící čára. Nedá se pak zhola nic „okecat“, pokud nechtíc osolíte nevinnou děvu namísto lumpa. Můžeme totiž ujistit, že rychle a přitom kvalitně zasáhnout tento cíl, kupříkladu rozpohybovaný na kývacím zařízení (imitující zde zápas dvojice) není rozhodně lehkou záležitostí. Koneckonců stejně jako by bylo takové použití zbraně ve skutečnosti.
Terč č. 8 je, jako ostatní taktické cíle ze série ESP opatřen jak účelově rozostřeným „nočním“ pozadím, tak i náznakem reálných anatomických zón, které jsou potřebnou pomůckou pro odhad účinku zásahu a optimální volbě záměrného bodu. Také je vyveden tak, aby vyzařoval potřebně ponurou atmosféru tíživého momentu, které by takovou situaci zákonitě doprovázely. Poselství nacvičujícímu střelci zde má být jasné: „Střílej přesně a co nejrychleji, jinak ta žena neodvratně zemře“.
Tento terč by totiž měl i psychologicky uvykat na co nejrutinnější zvládání takové prekérní a vysoce odpovědné situace. Postupně účastníka výcviku adaptovat na kritický bod, kdy je nutné ani chvíli nezapochybovat a zbraň automaticky a účinně použít. Tedy pokusit se zlomit „blok“ těch, kteří by mohli v osudový moment tragicky zaváhat, nebo díky tlaku bezezbytku „neprodat“ svoje střelecké schopnosti. I když by se asi v podobně obtížné akci s tak velkou odpovědností sotva chtěl někdo někdy úmyslně ocitnout, platí i zde to co obvykle: „Kdo je připraven, není pak překvapen“ anebo „Štěstí přeje připraveným“.
Tento terč je také již oficiálně zaveden jako výcviková pomůcka do Armády ČR.