Pro výcvik některých speciálních odborností platí velmi specifická kritéria a potřeby. To je nejzřejmější především u přípravy policejních a armádních odstřelovačů. Vzdálenost střelby je zde nepoměrně větší než u většiny ostatních zbraní a cíle jsou, vzhledem ke své podobě, neporovnatelně obtížnější. Odpovědnost daná nutností zásahu v opravdové akci může být přitom obrovská. I na terčový materiál pro takové střelecké tréninky proto bývají poněkud odlišné požadavky, než je tomu u mnohem běžnější přípravy pro pistoli nebo samopal.
V praxi však existuje jen málo terčů, které jsou zaměřeny pro podobný výcvik. Ty dostupné jsou pak jen málo vhodné, a to pro své zpracování a jen málo reálnou podobu. Dokonce se často z nouze pro přípravu odstřelovačů užívaly jako rozličné náhražky i běžné pistolové terče, často pak dokonce černobílé, animované, a ne zrovna nápaditého provedení. Mnozí z policejních odstřelovačů a instruktorů speciálních složek proto už dlouho volali po zcela novém zvláštním papírovém terči, který by konečně lépe splňoval i nejnáročnější požadavky služebního „sniper“ výcviku ve třetím tisíciletí.
Rozměry
- 600 × 880 mm
 |
 |
Tyto tendence byly patrné nejen u nás, ale podobné hlasy stále více zaznívaly i ze zahraničí. Proto se po první úspěšné sérii taktických terčů rozhodli ve firmě ESP vyrobit zcela nový produkt, který by co nejvíce vyhovoval potřebám těch, na jejichž přesném zásahu mohou v reálu nezřídka záviset i lidské životy. Po sbírání mnohých zkušeností a cenných poznatků z celého světa se přikročilo k realizaci. Na vývoji této nové výcvikové pomůcky se od počátku také podíleli i mnozí ze špičkových odstřelovačů z renomovaných elitních jednotek a expertů na výcvik přesné střelby na dlouhé vzdálenosti. Především ti svými četnými odbornými konzultacemi a mnohými praktickými testy zásadně přispěli k nynější podobě nového odstřelovačského terče, který je v současnosti podle mnoha erudovaných názorů jednou z nejvydařenějších výcvikových pomůcek. Jde o „sniper program“ pro jeden komplexní trénink.
 |
 |
 |
Faktem je, že dosavadní fototerče ze série ESP se v současnosti s úspěchem pro výcvik odstřelovačů již užívají. Avšak především pro přípravu armádních sniperů, kteří vedou střelbu i na extrémní, nezřídka mnoha set metrové vzdálenosti. Provedení cílů pak u takové střelby naprosto dostačuje, neboť v situaci, kdy je například protivník na 800 metrů, bývá standardním cílem střed těla. Pro bližší distanc kolem sta metrů, typičtější pro nasazení policejních specialistů nebo vojenskou podobu stále častějších městských konfliktů, byly tyto klasičtější terče pro svou velmi reálnou podobu, spíše využívány pro tvoření speciálních modelových situací, ne však pro průběžný pravidelný trénink.
Schopnost precize současných špičkových zbraní je na uvedenou dálku totiž velmi vysoká. Také z hlediska reálu bývá zpravidla nezbytné zasáhnout cíl vždy první ranou, a to navíc do nevelké anatomicky určené zóny. Ta je definovaná zpravidla oblastí o velikosti golfového míčku v oblasti tzv. prodloužené míchy. Zde totiž zpravidla dochází k naprostému „vypnutí“ člověka a okamžitému ochromení schopnosti jakéhokoliv pohybu. To je zapotřebí, aby kriminální osoba nebo terorista nemohli dokonat svůj skutek, ať je to podříznutí oběti, poprava rukojmího či odpálení bomby sebevražedným atentátníkem
Všechny dosavadní terče ze série ESP tuto zónu uprostřed hlavy sice vyznačenu měly, ta však dle poznatků byla při výcviku kolem sta metrů soustředěným seskupením zásahů brzy narušena. A to natolik, že poté již mnohdy bylo znemožněno řádné vyhodnocení, a přitom paradoxně na velké papírové ploše již nebylo na co dále smysluplně střílet. Postavy byly navíc vyvedeny jen v omezených pozicích – tj. naprosto čelně, nebo bočně. Ve skutečnosti ale může často také dojít k případům, kdy je nutné střelit na osobu situovanou vzhledem k postavení snipera šikmo nebo dokonce přímo zezadu.
Někdy také navíc může být nutné zasáhnout hlavu osoby zvednutou směrem vzhůru, či naopak skloněnou dolů. Také se střelec v osudný okamžik může nacházet v pozici výrazně pod úrovní cíle, nebo naopak být vysoko nad ním. Takový zásah té správné zóny je pak velmi obtížný, neboť cílový bod daný anatomickou stavbou mozku nemusí v popsaných situacích tvořit naprostý střed hlavy a jeho konkrétní umístění se mnohdy může zásadně měnit s momentální polohou.
Cílem od počátku také bylo vyvinout naprosto univerzální terčový materiál. Takový, který by umožňoval jak naprosto komplexní trénink (včetně precizního nastřelení optického zaměřovače), tak aby částečně mohl suplovat tzv. „deník odstřelovače“ a nabízel i možnost písemného záznamu podmínek, za kterých se střelba uskutečnila. Usilovalo se tak o vznik zcela specifického a multifunkčního odstřelovačského cíle, jež by se hodil jak na pravidelný výcvik, tak např. pro realizaci rezortních soutěží speciálních ozbrojených složek.
Mezi další požadavky navíc patřila, tak jako u dosavadních terčů z ESP, přesně daná definice zásahových zón i opatření terče anatomickým schématem stavby s vyznačením momentálního postavení orgánů (zde mozku) protivníka. Oboje navíc mělo být jen natolik výrazně provedené, aby to nebylo zřejmé pro střelce v jejich optickém zaměřovači se silným zoomem. Ale zas jasně patrné v těsné blízkosti – tj. při vyhodnocení výsledku střelby a zalepování terče. Terč se měl skládat z několika nepřátelských osob v rozličných situacích s různou obtížností zásahu. Cíle měly být méně či více kryté, nebo kupříkladu i částečně zacloněné nějakou nezúčastněnou osobou, zásadně ztěžující střelbu. Obtížnější z cílů by byly určeny pro střelbu ze stabilního postavení (např. z leže), ty z jednodušších by pak měly prověřit střelcovu schopnost umístění precizního zásahu i z alternativního obtížnějšího postavení, vynuceného momentální situací – z kleče, ze sedu, stoje s oporou apod.
 |
 |
Nový terč tak byl po mnoha konzultacích se špičkovými střelci koncipován z několika oddělených očíslovaných sekcí, z niž každá je úsekem určitého děje. Vždy jedné ze situací, za které by v praxi mohlo být nezbytné a neodkladné použít odstřelovačem zbraň.
Terče pro střelbu vychází z velmi reálně provedených barevných fotografií maskovaných i nemaskovaných osob, aby si sniper už při výcviku co nejvíce uvykal na budoucí možnou podobu svého cíle. To také výrazně zvyšuje atraktivitu výcvikových programů a udržuje potřebnou motivaci účastníků.
Některé z osob jsou, vzhledem ke stále častějšímu nasazování našich příslušníků armády i policie v zahraničí, vyobrazené v podobě protivníků, typických pro dnešní Irák a Afganistán. Hlavy protivníků na novém terči se úmyslně nacházejí ve velmi rozličných polohách ke směru střelby. Všechny figury jsou opatřeny dvěma zónami – okrajovější zásahovou „B“ (tj. osoba nemusí být s určitostí bezprostředně vyřazena) a nevelkou centrálnější „A“ plochou (tzn. optimální okamžitá eliminace lidského cíle).
U určitých cílů je vnější zóna vedena v dostatečné vzdálenosti od případných krytů – i tečné zásahy některých tuhých předmětů totiž mohou v praxi občas znamenat i svedení střely, její odchýlení či fragmentaci. To může mít pak bohužel za následek kritické nevyřazení klíčového cíle.
Přesně je též tenkou linkou definován i zásah nezúčastněných osob – zde ohrožovaných rukojmích, tedy cílů, které je zapotřebí výstřelem neohrozit. Siluety hlav kriminálních osob či teroristů jsou úmyslně „rozbíjeny“ podněty ze svého okolím. Jako nezřídka ve skutečnosti mají s předměty kolem do jisté míry splývat a jejich obrysy tak být pro střelce jen omezeně zřetelné. O to je potom pro snipera obtížnější přesně definovat místo zásahu. To všechno má v praxi sloužit k dovednostem rychle najít svůj cíl i za méně příznivých okolností a na něm vždy podvědomě určit záměrný bod k optimálnímu zásahu.
Jiné z částí mají také navíc za úkol donutit střelce rozvažovat o nejvhodnějším řešení některých specifických situací – např. o problému výstřelu skrz šikmé sklo, střelby do zbraně protivníka, apod.
 |
 |
Díl vlevo dole je pak primárně určen pro možnost precizního nastřelení odstřelovačské zbraně na obvyklých sto metrů. K tomu slouží dva velké korekční čtverce. Síť na nich slouží k rychlé opravě nastavení optického zaměřovače a jeho případnou nutné korekci. Ta je zde velmi snadná – o kolik polí střelec výškově či stranově minul, o tolik „kliků“ následně posunem zkoriguje nastavení. Vzdálenost linií sítě je zde uzpůsobena pro dva nejčetněji užívané systémy osnov zaměřovačů – jeden čtverec je opatřen posuny o jeden centimetr na 100 m, na druhém je to pak možnost korekce o čtvrtinu MOA (úhlové minuty) na 100 m.
Systém využívání je následující – střelec si podle druhu své „optiky“ určí odpovídající čtverec, na který si uvedeným způsobem poměrně snadno nastřelí svou pušku. Na druhý ze čtverců si následně přesnost své zbraně „potvrdí“. Oba terče jsou opatřeny nejen středovým křížem s centrálním kruhem a bodem, ale také i pomocnými zvýrazněnými rohy. Ty umožňují o mnoho lepší vnímání osnovy zaměřovače na terčíku. Vše pomáhá k dokonalejší srovnávání více prvků horizontálně i vertikálně. Právě toto provedení nástřelného cíle podle mnoha renomovaných expertů ověřeně vede k vyšší precizi zásahu. Pro ověření potřebné přesnosti nástřelu zde dále slouží pět dalších drobných terčíků se středovým křížem. Ty jsou zhotoveny jako kruh o průměru 1 MOA (úhlová minuta), neboť rozptyl zásahů u většiny moderních zbraní této třídy by na vzdálenost 100 metrů standardně neměl být větší než právě tato plocha.
Spodní část je současně také k dispozici pro záznam všech důležitých údajů, které mají přesně definovat místo, čas a veškeré klíčové podmínky střelby, za kterých byl nástřel realizován. To může sloužit pro pozdější užitečné archivování celého terče (nebo uložení pouze této části) či následné přepsání všech potřebných údajů do tzv. „deníku odstřelovače“. Jde o užitečnou pomůcku k dlouhodobému vyhodnocování vlastností zbraně i úrovně střeleckých schopností jejího uživatele. Pole „Target number“ dole v rohu pak slouží pro čitelné označení terčového stavu. Zde napsané velké číslo (napsané např. silným fixem) pak pomáhá v rychlém rozpoznání vlastního terče a může zabránit občasným případům nechtěné záměně se sousedními střelci. To se jeví velkou výhodou jak při běžném výcviku, tak i při střelecké soutěži.
|
|
|
|
|
|
|
|
Z recenzí některých uživatelů:
Otestovat ESP sniper dosyta tyto terče jsme mohli se skupinou na soustředění před týdnem. S terči je maximální spokojenost. Účel plní na 100%. Trénovali jsme na ně na vzdálenosti od 40 do 135 metrů. Polohy jako sedák, klečák a stoják od 50 do 100m. Volil jsem pak i nestandardní polohy při střelbě ze stativu z levého (slabého) gardu což řešení ještě výrazně ztížilo Ale to byl účel. Tyto terče jsem rovněž umísťoval do improvizovaných krytů, aby na vzdálenost 100 metrů byly ještě hůře viditelné díky hře stínu a světla. Také jsem například imitoval kontrasnipera uvnitř budovy za dírou ve zdi a podobné jiné náměty. Terč "miminko" je velmi populární a já osobně na něj nejraději střílím studenou ránu. Prostě dobrá práce se vám povedla a tyhle terče jsou prostě super. Je to dlouho chybějící počin v oblasti terčů vhodných pro výcvik specialistů OPu. Výsledky jsou koneckonců na fotkách. Díky moc…
Zásahová jednotka Ostrava.
Mezinárodní odstřelovačský šampionát Libavá
Mezinárodní seminář sniperů protiteroristických jednotek
