Husté nepřátelské šiky se pomalu začínají blížit. Napětí stoupá, teď půjde o vše. Vyčkávající těžkoodění bojovníci pod objemnou výstrojí zrychleně dýchají. Řvoucí postavy proti nim zuřivě mávají zbraněmi a postupují vpřed. První vlna odhodlaných válečníků je již na dvacet metrů od počáteční linie obránců. Jako na povel se teď první řada obránců se štíty ještě více semkne – podvědomý návyk, získaný náročným výcvikem. V tu chvíli se naproti mihnou desítky rukou a nebe jako by se pokrylo drobnými tečkami. „Pozor!“ Štíty se bleskově vztyčí nahoru a již na ně prudce bubnují spousty letících předmětů. To už první z protivníků dobíhají a o štíty třesknou první razantní údery. Klín útoku desítek těl naráží do štítů, až celá první řada zakolísá. „Držíme!!!“ Nejdříve se čelní bojovníci pod prvním náporem nebezpečně posunou zpět, ale pak odolávají. Nastává prudká nelítostná řež proti poměrné přesile. Díky koordinovanému odporu, který se místy mění na individuální potyčky muže proti muži, boj postupně slábne. Útok se zvolna rozpadá a pak mění až ve zmatený útěk agresorů. Nastává až podivný klid. Zpocení obránci se vzpamatovávají z prudké řeže a odtahují své zraněné. Teď se jen přeskupit a znovu připravit. Všem je jasné, že to není dnes naposledy. Že je čeká ještě hodně, hodně dlouhý den…

První odstavec není, jak by se zdálo, vylíčení jedné ze známých scén filmu „300, bitva u Thermopyl“. Vše se také neudálo za dávného starověku, ale kupodivu v dnešní žhavé současnosti. Sparťany v tomto reálném příběhu představovali příslušníci pořádkových útvarů PČR a jednotky městské policie, zarputilými protivníky zde nebyli Xerkesovi Peršané, ale rozlícení pravicoví radikálové na jedné straně a anarchisté spojení s rómskými bojůvkami na straně druhé. Dějištěm také nebyla legendární řecká soutěska, ale části severočeského města Litvínova. Tam loňského 17. listopadu krátce po poledni dorazily stovky pravicových extremistů. Na chystané střetnutí byli opravdu dobře vybaveni, v jejich rukou šlo zahlédnout nejen rozličné úderové zbraně, ale i četné ochranné prostředky – gotické štíty, pomalované jako za starých časů erby se lvy a orlicemi. Odpoledne se všichni za skandování úderných hesel dali odhodlaně na pochod. Směr sídliště Janov, kde žijí převážně Romové. Už na náměstí Míru je však obklíčily policejní síly a nemínily je pustit dál. Nato mezi extremisty dorazil litvínovský starosta a oficiálně je vyzval, aby akci ukončili. Extremisti jej vypískali a situace začala houstnout. Na hlavu jednotek, složených z republikových i městských litvínovských policistů se zanedlouho sneslo mračno dlažebních kostek a dalších pádných předmětů. Policisté se jen marně snažili rozehnat dav před sebou dělbuchy. To však nezůstal jediný problém. U janovského klubu Calypso se zatím totiž shromáždilo přes dvě stovky Romů, posílených navíc mnohými levicovými radikály. I ti byli ozbrojeni holemi, železnými trubkami a baseballovými pálkami. Pravicovým šikům se nato podařilo opakovanými zuřivými útoky prolomit policejní řady a rozprchli se v ulicích. Takticky, po menších bojových skupinách se potom cíleně vydali směrem na Janov. Silnici těsně před sídlištěm znovu přehradila bariéra z policejních těžkooděnců. Obě skupiny nyní dělilo asi sto metrů. Atmosféra blízká počátku střetnutí z dávných časů. Část pravicových extremistů obešla kordon sídlištěm a dostala se až do přímého kontaktu s rómskými a levicovými ozbrojenci. Pak se již bitva rozjela opět naplno. Pravicoví radikálové, vyzbrojení řetězy, tyčemi a štíty se jak za dávných dob dali koordinovaně do pohybu. Vzduchem opět svištěly kameny a láhve. Okolím se rozléhaly rány z policejních zásahových výbušek. Do toho zanedlouho i kvílení majáků záchranek, které přijely k prvním zraněným policistům. Napadeni a zraněn byli také další a další novináři. Mnoho věcí toho dne selhalo. Na co se však někteří z příslušníků zle zkoušených bezpečnostních složek mohly spolehnout, byly zcela nové ochranné štíty. Ty právě zde prošly svou první velkou zatěžkávací zkouškou a nutno říci, že podle svědectví přítomných obstály na jedničku. O tom koneckonců svědčí děkovná reference litvínovské městské policie na konci tohoto pojednání…

Vhodná ochrana

Před několika lety v pražské firmě ESP počali laborovat s myšlenkou, vyvinout dokonalý štít pro pořádkové jednotky. Nejen u nás, ale i ve světě, totiž policisté znovu a znovu kritizovali svou nekvalitní a málo funkční výstroj. Jejich výhrady většinou nejvíce směřovaly k dosavadním štítům, které zpravidla jen nedostatečně plnily požadavky příslušníků tzv. „protidemonstračních jednotek“. Není divu. Zejména štít totiž plní úkoly nejzákladnější ochrany jejich zdraví při řádění fotbalových fanoušků či pouličních válkách rozběsněných radikálů. Je klíčovou pasivní ochranou, které by měl policista věřit. Clonou mezi letící dlažební kostkou nebo napřaženou basebolovou pálkou. Pražské události kolem dvou masivních akcí, tj. zasedání Mezinárodního měnového fondu na počátku třetího tisíciletí tehdy naprosto potvrdily neoddiskutovatelnou nutnost nové kvalitní a praktické ochrany, především pak zmíněných štítů. Tenkrát v ulicích po dva dlouhé dny probíhala doslova regulérní městská válka. Skupinky zfanatizovaných vandalů, kteří se sem sjeli z celého světa, jako by se snažily zničit doslova vše kolem. Desítky hořících automobilů a ulice poseté odhozenými kameny. To byly následky podivného „antiglobalizačního protestu“. A také spousty zraněných policistů. Ochránci pořádku se totiž v mnoha situacích jen marně choulili za štíty (a to někdy jen v košilích bez dalších chráničů…), které se stále zmenšovaly. Na ně totiž dopadaly stovky kamenů a pod jejich údery se nekvalitní plast tehdejších, naprosto nevhodných ochranných prostředků rychle hroutil. V rámci těchto zkušeností se poté ozývalo zoufalé volání po odpovídající výstroji. Ta by měla být nejen lehká a vhodná pro pohotovou manipulaci v akci, ale také měla disponovat potřebnou odolností a být tak schopná čelit všem předpokládaným formám útoků. To však byly, jak se ukázalo, na svou dobu příliš náročné požadavky a situace se tak většinou řešila rozličnými kompromisy. Pravdou také je, že tehdejší technologie ještě zdaleka nemohla poskytnout materiály na ideální štít, co „vydrží vše“.

Protože podobná poptávka čím dál více zaznívala i ze zahraničí, v ESP se nakonec dali do náročného vývoje. Po intenzivním sbírání informací ze světa, dlouhém experimentování a postupném zapracovávání všech požadavků se přikročilo k realizaci. Také se pro postupný vývoj staly klíčové specifické požadavky mnoha našich i zahraničních jednotek. Zapracovány byly i zkušenosti z nejvíce konfrontačních akcí u nás i ve světě. Na vývoji tohoto ochranného systému se navíc podíleli jak někteří z vyhlášených expertů z bezpečnostní oblasti, tak i renomovaní instruktoři pořádkových jednotek. Stranou navíc nezůstaly ani četné osobní poznatky mnoha řadových příslušníků z rozličných protidemonstračních uskupení, kteří ochotně a dlouhodobě pomáhali s průběžnými testy a náročnými zkouškami této zcela nové výstroje. Koneckonců, jednou mohla v kritické situaci ochráňovat právě je samotné…

„Nerozbitný štít“

Nutno říci, že cesta k realizaci všech zmíněných požadavků byla trnitá. Optimální výrobek stál úporné snahy technologů i designérů, ověřované desítkami náročných destrukčních zkoušek. A také dlouhé hledání toho nejvhodnějšího materiálu. Nakonec se objevil produkt, který podle mnoha erudovaných názorů nemá obdoby. U nás, ani kdekoliv v zahraničí. Jako materiál byl zvolen speciální klon balistického karbonátu, který dává štítu kromobyčejnou rezistenci proti možné destrukci. Navíc zde útokům pomáhal čelit zvláštní tvar čelní desky, která dostal specifickou šípovitou podobu s pětinásobným lomením. Je tedy vůbec těžké uhodit či bodnout tak, aby rána neměla tendence poměrně neškodně sklouznout stranou. Použitá technologie také umožnila skloubit ideální poměr odolnosti s hmotností celého kompletu – není obtížné jej tak držet v průběhu bezpečnostní akce bez opory delší dobu a také jím lze v průběhu rozličných úkonů snadno a pohotově jednoruč manipulovat. Bylo též dlouho řešeno poměrné dilema, a to jakou optimální rozměry plochy má mít nový štít. Tak, aby mohl naprosto univerzálně plnit většinu úloh při všech myslitelných činnostech pořádkových jednotek. Velikost byla nakonec zvolena tak, aby mimo vršku přilby byl štít schopen krýt celou klečící postavu, ve stoje pak dole vyčnívaly jen holeně (převážně kryté chrániči). Po zakleknutí pak prakticky dokáže krýt celý profil i vzrostlého člověka. Celý komplet je však potřebně kompaktní a těžkooděnce neomezuje v pohybových manévrech.

Velkým a náročným vývojem také prošel nosný systém. Ten byl na rozdíl od známých štítů uzpůsoben jak pro jednoruční, tak i obouruční držení. A to pro lepší fixaci i zvládání tlaku davu či silných nárazů, kopů a úderů. Fixační hák na ruku je navíc zkonstruován, aby vyhovoval jak menší ruce bez ochranných prostředků, tak i jedinci se silným předloktím, který bude mít paži obepnutou objemnou vrstvou „protiúderovky“. Rukojeť je pro jistější úchop osazena pryžovou protiskluzovou vrstvou, která navíc slouží k menšímu přenosu úderů na samotnou končetinu. K tomuto účelu také přispívá celá konstrukce nosného systému – ten je uzpůsoben tak, že rezonance je i při těch nejsilnějších úderech těžkými předměty tak mizivá, že jej v pohodě může (jak se to se potvrdilo při některých ukázkách) držet i slabá žena. A to dokonce jen jednou rukou. Největší předností je ale až nebývalá rezistence nového štítu. I když byla pevnost celého systému zprvu uzpůsobena pro nejběžnější definovanou zátěž (to znamená, aby vydržel běžné nárazy a případně tah osob, věšících se na štíty), bylo nakonec zjištěno že komplet vydrží i neporovnatelně těžší testy – dokonce štít „přežil“ několikanásobné přejetí automobilem – a to dodávkou Ford Transit. Jednou z posledních plánů pro inovaci je v současnosti instalace speciálního držáku pro obušek, nebo tonfu přímo na zadní stranu štítu. Příslušník zásahového družstva si tak kdykoliv může svůj „nástroj“ odložit. To dává možnost kdykoliv operativně uvolnit ruku pro jiné důležité činnosti a mít přitom svůj donucovací prostředek neustále k okamžité dispozici.

Tyto štíty se zhotovují s rozličnými nápisy, a to dle jejich určení. A nyní nejen POLICIE a MĚSTSKÁ POLICIE pro oficiální bezpečnostní složky. Vzhledem k aktuální nutnosti zajišťování bezpečnosti na fotbalových stadionech soukromými agenturami jsou nyní k dispozici i štíty s označením SECURITY.

Pro armádní účely je k dispozici MILITARY verze, a to nejen pro využití u Vojenské policie. Pohnuté události z kosovských misí v minulých letech, kdy zde naši vojáci čelili obrovským davovým nepokojům, si zákonitě vyžádaly potřebu té nejkvalitnější výstroje.

A jak tedy například dopadly jedny z testů?

Konec jedné z mnoha dalších náročných zkoušek, vercajk „ničitelů“ leží po více než hodině testů pohozen vedle štítu. Byly napodobeny všechny možné útoky pouličních násilníků – od házení kamení a střelby prakem maticemi a ložisky, přes mlácení kovovými předměty, až po reálné simulace ataků oštěpem a mečem. Štít i po takové zátěži obstál na jedničku. Tak přesvědčivé výsledky vyvolávají poptávku nejen ze stran klasických protidemostračních uskupení, ale také od četných jednotek městské policie a pochopitelně i vězeňské služby. Právě ti se totiž mohou během vězeňských vzpour ocitnout v situaci, kdy bude zapotřebí ta nejkvalitnější ochrana proti všem myslitelným chladným zbraním.

Masivní baseballová kovová pálka znovu a znovu dopadala na čelní stranu štítu. O ní se střídali dva dobře fyzicky disponovaní jedinci, aby údery byly pokud možno vedené naplno. Nakonec, po cca 5 minutách a cca 100 ranách to vyčerpaní vzdali. Štít nejen s přehledem vydržel tuto smršť ran, ale „policista“ za ním díky důmyslné konstrukci nosného systému razantní údery téměř nepociťoval.

Další etapa pokusů o destrukci tohoto nového, přelomového ochranného prostředku. Ocelová trubka, kovové nunchaku a 26 palců dlouhý teleskopický obušek ESP. Takto vybavení pouliční válečníci by byli pro příslušníky pořádkových jednotek vážnými protivníky. Výpady vedené vší silou nikam nevedly, štít ESP opět nezklamal.

Následky bodání a házení kovového olympijského oštěpu. Zde jsme o figuranta za štítem začínali mít opravdu strach. Představa, že vší silou házené kopí proletí naskrz a zůstane mu zapíchnuté kdesi v břiše, byla opravdu nepříjemná. Odvážlivec, představujícího v našem testu napadaného policistu zůstal ale v naprostém pořádku – na povrchu kvalitního materiálu bylo po zásazích znát jen drobné vrypy.

Jinou zkouškou bylo imitování situace, kdy bude příslušník protidemonstrační jednotky napaden zuřivcem, ozbrojeným mečem. Ten byl vyroben z armádní šavle, která měla ostří z velmi kvalitní oceli. Seky i bodné útoky na čelní stěnu přesto neměly šanci a nakonec zanechaly jen neškodné šrámy. Sečné rány vedené shora nakonec odsekly několik drobných střepů z okraje štítu. Ten však mohl být dál v pohodě užíván.

Nakonec se účastníci testu ze zoufalství snažili štít dobít už za každou cenu. Ten položili na zem a sekali do něj vší silou sekerou. Marně. Produkt od ESP opět obstál. Policista by i v tak prekérní situaci mohl přežít bez jakékoliv úhony.

Ač štíty ESP nejsou rozhodně cíleny pro balistickou ochranu, při testech se paradoxně prokázalo, že dokonce jsou částečně odolné i proti takové hrozbě. Při jedné z četných zkoušek čelní plocha štítu dokonce dokázala zachytit i následky výstřelu z brokovnice. Střílelo se opakovaně ze vzdálenosti cca 10 metrů, a to municí s olověnými broky o velikosti 3 mm. Všechny střely byly jak je vidno ze snímku zachyceny hned první vrstvou. To dává v reálu šanci ochrany i před lehčími střepinami. Nikomu to však přesto rozhodně nedoporučujeme zkoušet „na živo…“

Doslovná zkouška ohněm. Při jiném z testů byl ověřován stupeň odolnosti po polití štítu hořlavou látkou, zastupující „oblíbený“ tzv. „Molotovovův koktejl“ a jeho následném zapálení další hozenou zápalnou láhví. I přes výrazné porušení struktury materiálu byl opálený štít ESP ještě schopen odolávat některým dalším útokům a i poté alespoň částečně plnil ochrannou funkci. I v takových svízelných situacích se totiž mohou policisté v průběhu pouličních bitev nezřídka ocitnout a „kdo je připraven, není pak překvapen...“

Osobní automobil a poté i dodávka Ford Transit několikrát přejel po štítu – a to příčně i podélně. Tento výrobek od ESP překvapivě nedoznal mimo několika drobných oděrek pražádné újmy. Tak neuvěřitelné výsledky a přesvědčivou ukázku kvality neočekávali ani samotní tvůrci tohoto neobvyklého produktu.

Pozn.: Některé z uvedených odolnostních testů lze spatřit v sekci Videogalerie

Protiúderový štít ESP ve světě

Protiúderový štít ESP u vězeňské služby v Estonsku	Protiúderové štíty ESP v Izraeli